Půjčka má více různých označení (často se setkáte s tím, že různí poskytovatelé mají pro půjčku svůj vlastní název), ale vždy jde o určitou sumu peněz, kterou Vám úvěrová společnost nebo banka převede (po úspěšně schválené žádosti a za určitých smluvně stanovených podmínek) na Váš účet.

Půjčky bývají tzv. účelové a bezúčelové (na cokoliv). Jak již názvy napovídají, u bezúčelových půjček jde o hotovost poskytnutou bez toho, že byste v žádosti uváděli, na co peníze potřebujete, zatímco účelové půjčky jsou určeny výhradně pro jeden konkrétní účel (např. na financování auta nebo vybavení domácnosti). Rozlišují se z toho důvodu, že u půjček poskytnutých na konkrétní účel je možno získat vyšší částku než u půjček bezúčelových a někdy i výhodnější úrok. Důvodem je, že pro poskytovatele půjček jsou účelové půjčky méně rizikové (menší procento neplatičů).

Půjčka, jako každý jiný produkt, má několik klíčových parametrů, které vypovídají o její výhodnosti:

• Úroková míra – nejvíce vidět bývá u nabídek půjček právě úrok, přestože představuje pouze jednu část nákladů zaplacených za půjčku. Úrok říká, o kolik procent přeplatí ročně klient dlužnou částku. Nezahrnuje však v sobě poplatky a pojištění, které představují další, často nezanedbatelné náklady na úvěr (viz níže RPSN).
• RPSN (roční procentní sazba nákladů) – Jedná se o celkové roční náklady na půjčku. RPSN zahrnuje úroky, poplatky i případné pojištění. Je-li roční úrok např. 7,5% a RPSN 12%, pak ve skutečnosti zaplatíte kromě úroku ve výši 7,5% ještě další 4,5% na poplatcích a pojištění.
• Poplatky – do RPSN však nejsou započítány mimořádné poplatky, jako je například poplatek za předčasné splacení půjčky.
• Ručení – dnes už úvěrové společnosti i banky upouštějí od požadavků na ručitele, nicméně stále se můžete setkat s tím, že bude poskytovatel půjček trvat na ručení. Jde jednoduše o to, že se někdo za žadatele o půjčku zaručí, tzn. vezme na sebe vůči věřiteli povinnost pohledávku zaplatit, pokud ji z jakéhokoli důvodu nezaplatí sám dlužník. Ručitelů může být více (viz. § 546 občanského zákoníku).